Anorexie
Tato psychická porucha byla popsána již kolem 2. století, ale do lékařské terminologie se dostala teprve až v 19. století. Možné následky této poruchy osobnosti patří mezi nejtragičtější. Protože můžou vést až k úmrtí člověka. Mluvit se o ní začalo až ve 20. století, kdy módní časopisy diktují kult štíhlé postavy, a tím pádem lidé viní z jejího vzniku a rozšíření právě tento trend. Odborníci jsou ale názoru, že lidé jí trpěli už v dobách, kdy štíhlá linie nebyla vzorem dokonalosti. Asi z jedním z nejznámějších příkladů je císařovna Alžběta Bavorská, známá jako princezna Sissi. Její posedlost štíhlostí byla ve své době zájmem okolí. Většinu svého volného času věnovala sportu a nikdy jí nikdo neviděl sedět, pokud nemusela. Byla doslova posedlá kontrolou své tělesné váhy, která se při jejích 172 cm pohybovala v rozmezí mezi 44 a 48 kilo.
Základní příznaky mentální anorexie
- Odmítání udržet si vyšší tělesnou hmotnost než je minimální úroveň pro danou věkovou skupinu a výšku vedoucí k odmítání jídla a hladovění
- Intenzivní obavy ze ztloustnutí, a to i v případě vyhublosti
- Narušené vnímání vlastního těla a nepřiměřená závislost sebehodnocení na nízké tělesné hmotnosti
U žen absence tří za sebou následujících menstruačních cyklů (důsledek nízké tělesné hmotnosti), v případě, že k tomu není žádný jiný zdravotní důvod. Mentální anorexie významně narušuje psychickou pohodu postižených, jejich společenský a rodinný život. To, co mělo sloužit k získání například vyššího sebehodnocení (vyhublost), má ve svých dlouhodobých důsledcích zcela opačný efekt - možnosti seberealizace jsou stále omezenější a sebevědomí se prudce snižuje. Po prvotním uspokojení z poklesu tělesné hmotnosti se běžně objevují různé příznaky deprese a úzkosti, které však většinou mizí, když se postiženým podaří znovu získat kontrolu nad příjmem potravy (normálně jíst, ne hubnout).
Uvedení organismu do rovnováhy Pro zvládnutí mentální anorexie je zapotřebí především odhodlání, pevná vůle, v mnoha případech odborná pomoc (konzultace s psychologem či s psychiatrem) a dokonalá výživa organismu. Tělo anorektičky v podstatě nutričně hladoví. Je třeba dodat organismu buněčnou výživu. Buněčná výživa jednoduše znamená výživový program, který je sestaven tak, že buňky v našem těle jsou plně vyživovány. Toto umožňuje našim buňkám růst, regeneraci a vykonávání své funkce s největší efektivností, která je možná. Výsledek je, že se cítíme a vypadáme lépe a jsme také schopni větší obranyschopnosti proti chorobám a také kontrolovat naši váhu, pokud je potřeba. Dodání pořádné výživy je značně komplikovanější, než se jednoduše vyhnout určitým přebytkům v průměrné dietě.